Loupak.cz - Vtipy

Padesátá léta. Moskva. Chajim Jankel očumuje výlohy Domu potravin a stále jen remcá: „Hovězí nemaj... ani skopový... telecí neznaj ani po názvu... ať mě hrom... ani vepřový nemaj... po párečkách ani šajnu... fakt, oni nemaj ani flaksu... a co milčik... sýry - nic... máslo, kde by se vzalo... a co vajíčka - prd... ani mouku...”
Najednou vedle chlap a syčí mu do ucha: „Mizernej Žide, okamžitě přestaň s šířením protisovětské propagandy, nebo tě praštím pažbou!”
Chajimek upaluje a zastaví se až doma. Tam Rivce všechno převypráví a končí: „Nemaj vůbec nic. Pažbou mě chtěl ten chlap praštit. Á - teď už tomu rozumím! Oni nemaj ani náboje!”

Stranická schůze: „Na pořadu máme dnes dva body - zastřešení kravína a přechod od socialismu ke komunismu. Protože nemáme hřebíky, přecházíme rovnou k bodu dvě!”

Co je to kapitalismus?
Zahnívající vykořisťovatelské společenství, které se maskuje neustále vzrůstající životní úrovní obyvatel.

Čím se liší žralok totalitní od posttotalitního?
Ničím, oba žerou z hotového.

Do SSSR má přijet na návštěvu prezident USA. Četa uklízečů pod dohledem druhého tajemníka ÚV KSSS gruntuje přistávací dráhu na letišti Serementěvo. Vtom onen tajemník zahlédne Váňu Kolobuchova, kterak zametá spadané listí. Zavolá si ho k sobě a praví: „Milý Váňo, rozhodl jsem se, že budeš zastupovat pracující inteligenci při rozhovoru s americkým prezidentem. Určitě ti bude dávat všetečné otázky. Tedy, když se tě bude ptát, co máš za zaměstnání, řekneš, že jsi bezpečnostní technik přistávací dráhy. Potom se tě určitě zeptá, kolik za to bereš a ty mu řekneš, že deset tisíc rublů. Možná ho bude zajímat, co si za takový měsíční plat můžeš koupit. Odpovíš, že nejnovější model českého motocyklu Jawa. Jasně?”
Přiletí americký prezident, vystoupí z letadla a koho nevidí, Váňu Kolobuchova, typického představitele sovětské pracující inteligence. Ihned k němu zamíří a ptá se: „Hello! Co ty máš za zaměstnání?”
„Já jsem bezpečnostní technik přistávací dráhy!”
„Well! A co ty za tuto odpovědnou práci bereš měsíčně?”
„Deset tisíc rublů!”
„Oh good! A co si tak za to můžeš koupit?”
„Nejnovější model českého motocyklu Jawa. Ale copak jsem idiot?! Když si ještě sto rublíků přidám, můžu si koupit ušanku a flašku vodky!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je dovoleno číst romány Alexandra Solženicina?”
Odpověď: „V principu ano, ale musíte umět anglicky nebo německy.”

„Soudruzi, nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si na celovodiče.”

Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to máte?”
„Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké Československo.”
Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený.
„A to máte odkud?” ptá se znovu.
„Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv.
Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.”
„Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!”

Šedesátá léta, SSSR, Moskva. Cizinec se v centru města ptá místního občana: „Prosím vás, kde je tu nejbližší restaurace, kde se dá dobře najíst?”
„V Helsinkách,” odpovídá místní znalec.

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že roste podíl zločinců v populaci?”
Odpověď: „Není to pravda. V době Kaina a Ábela dosahoval 50 %, teď je již nižší.”